Javory - Hana a Petr Ulrychovi
Zpěvník...
Ani folk, ani folklór
1976 Stříbrná Bratislavská lyra za píseň Javory. 1979 LP Ententýny. 1980 Petr začíná s filmovou hudbou (Filmové studio Zlín, animované filmy Hermíny Týrlové). 1982 LP Zpívání. 1983 Hudba k filmu Sonáta pro Zrzku (režie V. Olmer), LP Zpívání při vínečku. 1984 Hudba k filmové baladě na námět Ladislava Kopeckého Píseň o plané růži (režie B. Moravec). 1985 Hudba k filmu O statečném kováři (režie Zd. Zydroň), LP Bylinky.
■ Petr Ulrych: Zpívání pro radost
Hanko a Petře, kdy jste začali zpívat? Velmi častá novinářská otázka. Odpovědí bývá datum náhody, která obyčejného smrtelníka přes noc mění ve zbožňovanou hvězdu. Zpívání ztotožněné s popularitou, s úspěchem, se soutěžemi, žebříčky, s rozhovory a fotografiemi v časopisech. Jakoby neexistoval rub téhle lesklé mince. Zpívání pro radost. Poznávám to jako dítě v době, kdy takové zpívání bylo přirozenou potřebou. Pak ale nastává plný zásah. Moravské lidové. Jak jsem jen mohl tak dlouho neslyšet tu krásu. Vždyť je tu všechno, co jsem doposud obdivoval třeba u černošské hudby – rytmus, swing, puls, říznost. A ještě něco navíc! Kontrasty zpomalení a zrychlení, tichých a hlasitých pasáží. Mystika vnitřního pohybu zdánlivě nerytmických „táhlých“.
První javorovská sestava je pěveckou raritou. K mému tenorovému hornímu „géčku“ jsou Jožka Hanák a Zdeněk Šmukař schopni zazpívat ještě celý kvintakord. Zkrátka, výšky stratosférické a ještě v patřičném forte.
Jednou po zkoušce v Atelieru zabrousíme do vinárny na Národní třídě. Probíhá tam zrovna spontánní pěvecká mezinárodní soutěž mezi stoly Norů, Belgičanů a Francouzů. Vpadáme do ní ve druhém kole, ani si nestačíme pořádně vypít z objednaných džbánečků s bílým. Ve třetím
kole už není pochyb o našem vítězství. Jedna z tlumočnic nám pak sděluje sladké tajemství, že tento večer poprvé zakusila pocit pýchy na to, že je z Československa. Toto se opakuje později v mnoha různých situacích. Stříbrnou Bratislavskou lyru za Javory oslavujeme s takovou intenzitou, že spousta ubytovaných na hotelu Děvín je přesvědčena, že v horních patrech hotelu zahájila provoz nová vinárna s velmi hlasitou cimbálovkou.
■ Ladislav Kopecký: Svět festivalů
Nicméně, nad Petrem se stále vznášel osm let po srpnu volně vykládaný zákaz vystupování v televizi. Naše písničky se v televizi a rozhlase vůbec nehrály. Vystoupením na festivalu mohla tato bariéra padnout. Vrcholnou záležitostí popíku, jak jsme důvěrně nazývali pop music, byl festival Bratislavská lyra. Shlíželi jsme na něj s jistým despektem a shovívavostí, ovlivněni prohlášením legendárního hudce Jožky Kubíka, který na pozvání do festivalové Strážnice odpověděl: „Jaképak festivaly, mezi ožralých ludí nás pusťte, tam sa ukáže.“ Tak jsme šli do toho… Petr napsal krásně klenutý hymnus a já k tomu dodal slova inspirovaná valašskou krajinou mých předků a mého srdce. Píseň dostala stříbrnou Bratislavskou lyru, v diváckém hlasování skončila první. Narodily se Javory a psal se rok 1976.
Všechny festivaly pro nás měly kuriózní a zároveň mírně katastrofický nádech. Neuměli jsme se v jejich prostředí příliš pohybovat a byli jsme tam trochu cizí prvek. Všechno vyvrcholilo na Lyře v roce 1980. Bylo po koncertě, čekalo se na výsledky soutěže a Jožka Hanák položil svou koncertní basu na zem. Trvalo jen pár minut, než jeden z místních opilců upadl na ušlechtilý nástroj a zdemoloval ho poněkud. Dostavila se policie a všechny účastníky a svědky nehody odvezla k výslechu. Bylo už dost pozdě večer a vyslýchající policajt byl značně unaven. Připomínal strážmistra Flanderku ze Švejka. Trpělivě nás vyslechl a potud bylo vše v pořádku. Když se snažil vše zrekapitulovat a zapsat, začal problém. Nejdříve nás s Jožkou měl za viníky, kteří nástroj zdemolovali a posléze za sourozence Ulrychovy. Jeho stav se stále zhoršoval, jak alkohol dělal své a debata se vlekla do svítání, než jsme byli propuštěni. Bylo léto a za rohem se otvíral ovocný trh. Šli jsme na snídani a pak na hotel, kde nám byla předvedena Zlatá lyra za píseň Kámen. Dal jsem ji do kufru, vyšel ven a nastoupil do auta, které nás odváželo zpět na Moravu. Auto se rozjelo ztuha, jakoby najelo na obrubník. Byl to můj kufr, který jsem nechal před koly. Lyra byla na dvě části, a tak alespoň každá z mých maličkých dcer dostala kousek. Píseň Kámen se stala jedním ze základních kamenů další javorovské desky, která dostala jméno Bylinky.
Agentura: Alena Ulrychová, Brigádnická 36, Brno - Mokrá Hora 621 00
mobil: 728 186 153, e-mail: ulrychovi@javory.cz